Řešil jsem problém ve firmě, kde se schylovalo k dramatickému rozchodu dvou společníků.
Společníci se rozchází z mnoha důvodů, ale z praxe vím, že převládajícími spouštěči jsou nedostatek financí, dostatek financí k rozdělení zisku, pocit jednoho, že pracuje více než ten druhý a táhne firmu sám. Dalších důvodů je mnoho, od zásadních až po malichernosti.
V této firmě se rozhodli, že oba půjdou cestou poslední, a to soudními spory a trestními oznámeními. Tedy nejhorší způsob pro rozchod společníků.
Firma byla ve finanční krizi a tento způsob by je připravil o poslední finance včetně jejich soukromých.
Jeden ze společníků mě oslovil, abych mu pomohl „nabít zbraně“ proti druhému. Bylo mi jasné, že druhý se připravuje stejně.
Předložil mi stav firmy a procesy, s jakými fungovali. Nechal jsem jej vyvztekat a přesvědčil jej, že cesta poklidného rozchodu je finančně nejvýhodnější. Tím jsem eliminoval touhu po pomstě.
Sešel jsem se s druhým společníkem a jeho argumenty a postoje byly naprosto identické, jen vztaženy k jeho osobě. I on pochopil.
Nemohl jsem připustit, aby se osobně setkali, protože by emoce ovládly rozum.
Stal jsem se mediátorem, vymyslel způsob rozdělení firmy a její likvidaci.
Komunikoval jsem s každým zvlášť a téměř vždy moje první návrhy ve vzteku odmítli, ale na konci schůzky každý z nich souhlasil.
Tím byla odvrácena hrozba konkurzu a každý z nich si odnesl kapitál, ve který ani nedoufali. Rozchod společníků tak byl úspěšný.
Na pivo spolu už nepůjdou. Skoro pohádkový konec „…a žili od sebe spokojeně až do smrti“. Tedy pokud neudělají stejné chyby znovu.