Školení měkkých dovedností

Najala si mě firma na školení měkkých dovedností. První etapa školícího cyklu byla dvoudenní a každý den se školilo dvanáct hodin.

Na školení bylo nominováno deset lidí, kterým bylo nařízeno se zúčastnit.

Na můj dotaz, proč byli na školení posláni, jsem dostával odpovědi: „…za trest, že jsem se smál tomu, kdo byl na školení minule“, „…nikdo jiný nemohl“, apod. Informace od jejich zaměstnavatele byla, že jsou to vybraní zaměstnanci s ambicemi na kariérní postup.

Deset otrávených lidí s představou, že to se svými telefony v ruce přetrpí.

 

Ihned jsem přehodnotil zvolenou metodiku, abych je zaujal a vtáhnul do děje.

Risknul jsem to otázkami typu: „co je podle vás ve vaší firmě špatně? co si myslíte, že dělá špatně váš nadřízený? co vám brání v kariérním postupu?“

Dosáhl jsem svého. Spustil jsem tím jejich emoce a získal jsem půdu, na které se dalo stavět tím, že vyjádřili milion problémů, které v zaměstnání měli. Všichni mluvili současně a zjevně se jim ulevovalo, že je někdo vnímá.

Vyslechl jsem je a s každým z nich jsem postupně začal řešit jejich konkrétní situaci, nikoli tedy učebnicové příklady. Ostatní se přidávali do diskuse a onen milion problémů se začal ztenčovat na desítky.

Navigoval jsem je tak, že jsem jen naznačil možná řešení a zbytek si domysleli sami. Dopřál jsem jim pocit, že si problém vlastně vyřešili sami. Školení měkkých dovedností bylo dokonale zacílené.

Večer u piva sami pokračovali s dotazy „…jak byste se zachoval, když…“.

Po skončení druhého dne školení zůstaly jen dva problémy, které už musí řešit vedení firmy.

 

Vnímat, vědět, poslouchat a najít řešení. Zaměstnanci v sobě mají neskutečný potenciál, díky kterému může každá firma buď perfektně prosperovat nebo se potácet na hranici přežití.